Chov hmyzu

Chov zlatohlávků rodu Goliathus

     Tato instruktáž se týká chovu rodu Goliathus obecně, nebudu popisovat chov jednotlivých druhů. Goliáši jsou snem snad každého chovatele tropických brouků. Uvádí se, že jsou to také jedni z nejhůře chovatelných brouků. Dovolím si citovat v překladu jednoho ze zahraničních chovatelů:

          "Při dodržení těchto podmínek se chov stává velice jednoduchým, nicméně pro začátečníky tento druh nedoporučuji z důvodu cenové a prostorové náročnosti."

     Goliáši se často vyvíjí v podmínkách, které jim doma nedokážeme zajistit (např.: hnízda afrických ptáků - Goliathus albosignathus). Proto bylo třeba při jejich chovu silně experimentovat. Každý chovatel má pro tento druh víceméně svou specifickou metodu, ovšem všichni musí dodržovat určité základy, bez kterých by chov nemohl být úspěšný.

     Pokud si již nějakého goliáše hodláme pořídit, nabízí se nám tyto možnosti: Goliathus goliathus, G. albosignathus, G. orientalis, G. cacius, G. regius. Ještě existuje Goliathus atlas, což je ovšem údajně hybrid či odchylka od jiného, známého druhu.. Alespoň s nabídou těchto druhů (vyjma G. atlas) jsem se setkal já. Výběr druhu je třeba předem konzultovat s chovatelem, jelikož nároky různých druhů se mohou značně lišit. Zatímco Goliathus goliathus přijímá pouze granule či pelety pro psy a kočky (či larvy jiných druhů), Goliathus albosignathus by údajně měl žrát i substrát, protože nemusí být závislý na proteinové stravě. Chovný plán, který naleznete níže, se týká čistě poddruhů Goliathus goliathus spp.  

     Nejprve si připravíme insektárium, ve kterém budeme chovat imaga. Je údajně lepší začít jejich chovem, než zakoupením larev. Pro tento účel budeme potřebovat dva plastové boxy o objemu 30l. Jeden z boxů naplníme substrátem, který se skládá ze 60% z kvalitního, důkladně rozemletého ztrouchnivělého dřeva (nejkvalitnější je bukové, hned po něm dubové) a 40% organické rašeliny. Vlhkosti substrátu je klasická. Při přípravě je nutno spodních 8cm substrátu důkladně udusat. Zbylý substrát sypeme již bez udusání a box vyplníme celý. Povrch pokryjeme kůrou a větvemi, ale také je důležité, abychom nechali nějaké místo, až se samice budou zahrabávat kvůli kladení. Nyní si připravíme druhý box, který umístíme na ten první, čímž vytvoříme uzavřené insekrátium. Do jeho stropu (resp. do dna horního boxu) vyřežeme dva otvory 5x2cm, které zabezpečíme síťkou do oken, čímž vytvoříme větrací otvory. Také nutné si uvědomit, že imaga mají neskutečnou sílu, proto je důležité boxy řádně zabezpečit dohromady. S tímto si již asi každý kutil poradí po svém.

     V takto připraveném boxu chováme trvale pouze jednu samici. Více by jich údajně mohlo zvýšit riziko poničení snůšky. Pokud chováme samice po jedné, také se tím zvýší jejich produkce vajec. Samotné samce chováme zvlášt, vzhledem k jeho velikosti bych osobně doporučil alespoň 30 - 60l box. Připouštíme je pouze pro akt páření. Samce samozřejmě chováme po jednom.

     Krmit imaga můžeme klasicky ovocem, ovšem dočetl jsem se tento zajímavý recept, který je údajně účinný, snižuje možnost výskytu roztočů a potravu není třeba tak často měnit. Jedná se ve své podstatě o sirup. Ten připravíme smícháním 3 dílů hnědého cukru a jedno dílu vody. Za stálémo míchání pomalu přivedeme k vyšší teplotě (ne k varu), až nám vznikne hustá konzistence. Tento sirup můžeme bez problémů skladovat i za pokojové teploty. Do takto připraveného sirupu namáčíme houbičku z celulosy (pro dvě samice je ideální asi 6x6cm), kterou stačí měnit každých 5 dní. Při každé výměně velice důkladně vymyjeme a vyždímáme, ideální by asi bylo pokaždé použít novou. Samozřejmě další možnost je beetle jelly, na kterých roztoči nejsou také.

     Samotné insektárium se nedoporučuje rosit, protože voda ukládající se u dna by mohla zavinit smrt vajíček. Pokud zpozorujeme, že stěny nádoby jsou orosené, necháme insektárium odvětrat a nějakou dobu nerosíme vůbec. Teplota postačí pokojová, mezi 21 - 27°C. Pokud tuto teplot překročíme, popřípadě pokud se dostaneme na nižší hodnoty, mohou vajíčka utrpět šok a nevylíhnout se.

     Po napáření samic trvá zpravidla měsíc do začátku kladení. To, že samička začla klást poznáme díky mohutným vertikálním tunelům v insektáriu. Právě na dně těchto tunelů se nachází snůšky. Nikdy nemanipulujeme s vajíčky, protože jsou citlivá a na 99% by se z nich nic nevylíhlo. Proto je dobré ze substrátu izolovat až L1. Jejich přítomnost poznáme jako vždy podle chodbiček podél stěny boxu. Líhnutí probíhá okolo 12 - 14 dní od nakladení.

     Údajně larvičky nevyndáváme ani jakmile podle chodbiček zpozorujeme jejich přítomnost. Měly by se izolovat až jakmile budou 2 týdny staré. Samozřejmě takto se budou i lépe hledat. Jedna samička nahlade okolo 50, ale i 100 a více vajíček. Při vybírání larviček by chovatel neměl zasahovat do spodních udusaných 8cm, kde se ještě mohou vyvíjet vajíčka.

     Pro chov larev použijeme čistou rašelinu. Klasický substrát larvy žerou pouze prvních asi 10 dní, potom je třeba krmit je granulemi. Vlhkost by měla být stejná, jako byla v boxu, kde byla kladena vajíčka. 

     Larvy samotné nejsou příliš kanibalistické, ovšem i tak je chováme odděleně. Pro L1 nám postačí krabičky o 100 nebo 150ml. Rozhodně nepoužívejte krabičky od filmu. Larvy potřebují dostatek bílkovin a to velmi bohatou. Pro tento účel se osvědčily zejména pelety pro psy nebo kočky, které musí obsahovat alespoň 70% podílu masa. Pro starší larvy můžeme jako příkrm použít také larvy jiných zlatohlávků (Eudicella, Chelorrhina, Mecynorrhina nebo Smaragdesthes, Pachnody údajně moc nepřijímají), ovšem granule či pelety jsou daleko bohatší a larvami lépe přijímány.

     Při krmení peletami měníme každé 4 dny. Larvu také krmíme jen takovým množstvím, které je schopna spotřebovat. Údajně L2 je schopna spořádat asi 4 - 5 pelet o velikosti 1cm za 4 dny, L3 pak 8 - 10 pelet. Pro zamezení přitomnosti starých zbytku někteří chovatelé doporučují chovný substrát vždy před přidáním nových pelet přesýt (samozřejmě bez larvy :-) ). Larvu v L2 můžeme nechat ve 150ml krabičce, dokud jí nebude těsná, poté ji přemístíme do krabičky o 250ml. Larvy v L3 chováme v 700ml. Možná se krabičky zdají malé, ovšem larvy se živí výhradně přikrmem, proto v menším prostoru zvýšíme šanci ne nalezení příkrmu.

     Larvy před kuklením přestávají přijímat potravu, což poznáme náhlým větším množstvím zbylých pelet. V tomto stadium mohou vážit až 100g.

     Pokud se nám v chovu objeví plísně, není třeba zoufat - údajně je vesele požírají. Samozřejmě pokud by vám v krabičce vyrostlo křoví, samozřejmě není něco v pořádku. Pokud se na larvě objeví roztoči, umístíme ji na 24 hodin do prázdného boxu. Roztočí kvůli nízké vlhkosti odpadnou. Larvu umístíme do nového substrátu a je 100% čistá.

     Jakmile larvy přestanou přijímat pelety, umístíme je alespon do 2l nádob. V tomto stádiu mírně zežloutne a také se bude vší silou snažit dostat z krabičky ven. Larvy jsou stejně jako imaga  opravdu silná, proto víko by mělo být zabezpečeno gumičkami.

     Substrát pro kuklení se skládá ze 60% z jemného písku a 40% rašeliny. Vlhkost by měla být zhruba taková, jaká byla v krabičce, kde se larvy vyvíjely. Jakmile se larva zakuklí, poznáme to podle toho, že již v krabičce bude klid a nic se ji nebude snažit zdevastovat, aby se to dostalo ven. Takto kokony necháme alespoň 3 měsíce v klidu v klidu a nijak s nimi nemanipulujeme. Po uplynutí této lhůty je ze substrátu vyjmeme a přechováváme v dobře odvětraném boxu jako vždy tak, že spodní třetina je zahrabaná v substrátu (rašelina, písek ...) o stejné vlhkosti, jaká byla v nádobce pro kuklení. Tedy ideálně pro tento účel použijeme právě tento substrát. Necháme substrát posupně proschnout, aby v boxu pro kuklení byla velmi mírná vlhkost. Ovšem pozor - substrát nesmí nikdy zcela vyschnout. Při manipulaci s kokonem je třeba být velmi opatrný, protože jsou velmi křehké.

     Samotná přeměna v imago trvá asi 4 měsíce. Pokud se po této době nelíhnou imaga, ještě nějakou dobu počkáme (7 - 14 dní) a poté kokony mírně porosíme. Imaga již mohou být v kokonech, ale čekají na příhodné podmínky (vyšší vlhkost). Pokud během pár dní nenastane změna, porosíme opět. Zanedlouho se budou líhnout imaga. Samozřejmě na vlastní riziko můžete kokon otevřít, tedy lépe řečeno opatrně do něj udělat malý otvor a za pomoci baterky se podívat, zda-li už je tam imago. Jakékoliv další počínání je čistě na Vás.

 Imago pak žije okolo 6 - 8 měsícům výjimečně se dožívá až 1 roku. Kritickým bodem je zde tedy právě stádium kukly.

     Pokud se někdo chystáte tento druh chovat, pak doufám, že Vám informace zde na stránkách pomohly a budu rád, když se mi ozvete, jaký byl Váš výsledek.