Strašilky
CHOV STRAŠILEK
Pokud Vás zajímá o chovu strašilek více s podrobnými popisy chovu jednotlivých druhů, můžete navštívit specializovanou stránku www.phasmatodea.webgarden.cz. Tyto stránky bych přeci jen chtěl nechat zaměřené specielně na Coleoptera.
Pokud Vás zajímají konkrétní druhy (potrava, původ, velikost, ...), tak vlevo klikněte na podsekci "Konkrétní druhy v mém chovu", kde se v přehledné tabulce věnuji druhům, které sám chovám.
Rozdělení strašilek
Strašilky dělíme do tří skupin - strašilky, pakobylky a lupenitky. Pakobylky se vyznačují podlouhlým úzkým tělem, většinou hladkým, bez jakýchkoli výrůstků. Jejich typickým příkladem jsou například Medauroidea extradentata nebo Clonaria comformans. Strašilky na rozdíl od pakobylek mají robustní tělo často poseté různými výrůstky nebo trny. Ze zástupců lze jmenovat například Eurycantha calcarata, Extatosoma tiaratum, Neophasma subapterum, Peruphasma schultei či Heteropteryx dilatata. Někdy je obtížné řici, zda se jedná o strašilku nebo pakobylku - například Diapherodes gigantea.
Co si ovšem snad nikdo nesplete jsou lupenitky. Jedná se o zástupce charakteristické svou podobou listu. Za zástupců jsou to například Phyllium giganteum, Phyllium sp., Phyllium bioculatum či Phyllium mambatai.
Chovná nádoba
Jako chovná nádoba nám může posloužit plastový box či skleněné terárium. Musíme však splňovat jedno kritérium - pokud se jedná o nymfy, které se budou ještě svlékat, pak výška chovné nádoby musí být 3x vyšší, než je délka strašilky v daném stádiu. Tedy čerstvě vylíhlé strašilky o délce 2cm lze chovat v krabičce 6cm vysoké. Ovšem na chov strašilek samotných se zaměříme až poté, co si popíšeme základní vybavení insektária.
Insektárium by v první řadě mělo být dobře větrané, aby se uvnitř netvořily plísně. Zároveň však uvnitř musíme udržovat pokud možno stálou vlhkost. Ideální je insektírium se strašilkami jednou denně porosit rozprašovačem.
Co nám může pomoci v udržování vlhkosti je podklad. Samozřejmě v insektáriu nemusí být podklad žádný. Čistě pro udržení vlhkosti jsou vhodné kuchyňské utěrky. Pokud chceme dodat insektáriu estetický vzhled, můžeme na dno nasypat prakticky jakýkoliv substrát - hlína, písek, rašelina, hrabanka, perlit... Vlhký podklad zajistí dobrou vlhkost na několik dní. I tak je ovšem dobré jednou za 2 - 3 dny insetrátium porosit, strašilky často pijí z kapek vody a navíc pokud tak neučiníme, podklad dřívě či později vyschne.
Co se větracích otvorů týče, máme dvě možnosti. Buďto do víka ,po stranách a na dno insekrátia uděláme dírky (alespoň 1mm v průměru), nebo do víka či stěny insektária vyřežeme otvor - velikost volíme dle vlastního uvážení. Vznikllý otvor překryjeme textilní síťovinou nebo síťkou do oken. Samozřejmě lze víko oddělat úplně a povrch pokrýt čistě nějakou síťvinou, ovšem bude docházet k rapidnímu úniku vlhkosti a budeme nuceni rosit i několikrát denně. Jendoduše je třeba zajistit dostatečnou vlhkost a cirkulaci vzduchu pokud možno bez výkyvů.
Potrava
Většina strašilek se živí listím ostružiníku. Některé druhy, jako například Peruphasma schultei nebo Necroscia annupiles se živí listím ptačího zobu. Lze použít i šeřík, ovšem ten na zimu opadává, takže je stejně potřeba si zob někde v okolí dokázat obstarat.
Většina začátečníků se ptá, jak je to s obstaráváním listí v zimě. Ostružiník v lese roste při zemi a jeho šlahouny neopadávají. Takže je třeba nebýt již v létě si v okoli najít ostružiníky, které budeme sbírat v zimě. Ptačí zob nemusíme alespoň hledat pod sněhem, ovšem v některých lokalitách je problém vůbec jej najít.
Misku s vodou strašilky nepotřebují, neopak se v ní většinou topí. Úplně jim stačí tekutiny z listů a kapky z rosení.
Nymfy
Chov nymf není nijak náročný. Chováme je ve skupinkách v adekvátně velké nádobě. Já osobně chovám něci mezi 20 a 40 čerstvými L1 nymfami v mém oblíbeném 5,8l boxu (k dostání zde: www.plastyvanek.717.cz). Mají tam dostatek potravy a větvičky, takže se mohou bez problémů svléknout. Jak nymfy porostou, je třeba ubírat počet chovanců v jedné nádobě. Jak jsem již psal, nádoba musí být alespoň 3x vyšší, než je délka největší nymfy v ní, aby došlo k řádnému svleku. Z vlastní zkušenosti vím, o čem mluvím. Pokud by náhodou došlo k amputaci končetiny u nymfy, pak zpravidla během 2 - 3 svleků doroste. Dospělcům již zůstane amputována. To však nemění nic na tom, že s nymfymi manipulujeme s opatrností, kterou si zaslouží každý živý tvor.
Imaga
Chov imag je stejný jako chov nymf, má ovšem jednu výhodu - nádoba již nemusí být třikrát vyšší, než je délka jedince, jelikož se již nebudou svlékat. Oproti nymfám toho ovšem požerou daleko více. Například Phaenopharos khaoyaiensis chovám po dvou samicích a jedna dvojice sežere za den dohromady asi 4 listy ostružiníku.
Kladení vajíček
Strašilky kladou vajíčka čtyřmi způsoby. První z nich je vystřelování vajíček prudkým pohybem abdomenu (zadečku). Toto ne jenčastější způsob kladení vajíček u strašilek. Vajíčka mají dost pevný obal na to, aby přežila náraz do stěny chovné nádoby. Druhým způsobem je volné pouštění vajíček v chovné nádoobě. Dále mohou strašilky vajíčka lepit, a to na cokoliv - stěny, dno, strop, větvičky, listy a dokonce i ostatní strašilky. U těchto druhů hrozí, že pokud staré listy před vyhozením nezkontrolujeme, můžeme ztratit desítky vajíček. Posledním způsobem je kladení do vlhkého substrátu. Do insektária jednoduše dámě klabičku alespoň cm vysokou ideálně s vlhkou rašelinou či substrátem na rašelinu bohatým - skvěle zadržuje vlhkost. Lze však použít i perlit, vermikulit, seramis, ...
Inkubace vajíček
Vajíčka strašilek, které kladou prvními třemi způsoby inkubuje v nádobě, do které dáme alespoň 5cm vlhkého substrátu. Mě se osvědčily zavařovací sklenice 7dcl naplnění do 2/3 až 3/4 vlhkým pískem. Ty jsou však drahé, kdybychom jich doma neměli kvanta, raději bych rozhodně koupil plastové krabičky.
Vajíčka naskládáme na povrch substrátu - ten je dobré před použitím proprat v horké vodě, ovšem před umístěním vajíček musí samozřejmě schládnout na pokojovou teplotu. Musíme zajistit dobré větrání, jinak hrozí ke vzniku plísní. Plíseň může vzniknout, i když máme dobré větrání, ale moc vlhký substrát, čili se vzduch nestačí rychle odvětrávat. Někdy také plísně vyraší i když v nádobce vytvoříme sebelepší podmínky. K dobrému větrání můžeme použít buďto víko s otvory, nebo síťovinu místo víka. Když přeci jen nastane situace, že se nám vytvoří plíseň, v malých chovech to řešíme slabým roztokem hypermanganu. Jedná se o černou, lesklou látku ve formě malých krystalků, kterou můžeme koupit v lékárně. Stojí asi 30Kč a vydrží nám na několik let. Stačí totiž na jedno použití opravdu nepatrné množství, které není snad ani okem viditelné. To rozmícháme s vodou a docílíme růžového roztoku. Tímto roztokem plníme rozprašovač - ideálně rozprašovačem pouze pro tento účel - a vajíčka postříkáme. Je dobré nádobu třeba 2 - 4 hodiny nechat úplně otevřenou, aby došlo k totálnímu odvětrání a tedy ještě rychlejšímu ústupu plísní.
Ve velkých chovech z důvodu rizika rozšíření plísně vajíčka rovnou vyhazujeme, nebo je dáme všechny do jedné krabičky bez ohledu na druh strašilky a stříkáme hypermanganem.