Chov hmyzu

Chelorrhina polyphemus

     Tento nádherný druh zlatohlávka pocházející ze Zairusi jistě najde vaší chovatelskou přízeň. Se svou velikostí od 5 až do 8 centimetrů a mohutným rohem zaujme nejednoho chovatele. I jeho zbarvení je na první pohled úchvatné. Brouk samotný je zbarven zeleně, někdy mírně dohněda. Někdy může mít nádech i do červena (údajně tomu tak je, vyloupneme-li ho z kokonu dříve - hrozí v rukou začátečníků ovšem úhyn). Krovky jsou pokryty bílými skvrnami a okraje jsou těmito puntíky lemovány. Na hrudi pak spatříme přímo bílé pruhy. Hlava je bílá celá. Dokonce i na končetinách, které jsou zpravidla zelené, můžeme pozorovat bílé pruhy a fleky.

     Dospělce chováme jako M. torquata ugandensis ve větším boxu, doporučuji okolo 40l na skupinku samce a čtyř samic, tedy celkem pěti imag. Jelikož se jedná o brouky velké, musí tomu odpovídat i výška substrátu v nádobě. Minimálně by měla činit 15cm, ideálně 20cm a s trochou dobré vůle klidně i 25cm. Pokud by byla hladina příliš nízká, samice by mohly mít problém s kladením. Pokud máme k disposici 60l box (60x40x36cm), který je značně vysoký, můžeme zde choval i třeba 3 samce a 12 samic. Musíme však terén značně rozčlenit kůrou a větvemi, aby měli brouci dostatek prostoru. Tento druh nějaké překážky pro lezení přímo vyžaduje.

     Larvy jsou silně kanibalistické, daleko více než u M. torquata ugandensis (u které někdo uvádí, že nejsou kanibalistické vůbec), proto jedinou možností je zde chov odděleně. Chovám je stejně jako ugandy - L1 a i nějakou dobu L2 chovám ve 150ml krabičkách a jakmile uvidím, že je pro ně krabička malá, přemístím je do 700ml krabiček, kde se zakuklí.

     Jako chovný substrát nám poslouží dubová nebo buková hrabanka s příměsí dubového či bukového trouchu v poměru asi 3:1. Rod Chelorrhina stejně jako Mecynorrhina je citlivý na přítomnost roztočů a to hlavně ve fázi kokonu. Dále je také záhodno přikrmovat bílkovinnou složkou, ideálně ve formě larev Eudicella či Smaragdesthes /Pachnody jim nelezou), ve druhé řadě pak peletami nebo granulemi pro psy či kočky. Dovolím si Vás nyní odkázat na článek o chovu M. torquata ugandensis, a sice na odstavce V. VII., kde se věnuji příkrmu larvami a citlivosti larev na roztoče. Informace jsou shodné i pro tento druh.

     Larvy se kuklí asi po 10 měsících a v kukle zůstanou další 2, někdy i 3 měsíce. Často se stává, stejně jako u rodu Mecynorrhina, že se larva zakuklí u steny krabičky, která tvoří část jejího kokonu. Tento kokon nesmíme z krabičky vyndat, jelikož by v místě, kde se dotýkal krabičky byl otvor a kukla uvnitř by zahynula. Opatrně proto z krabičky odstraníme všechen substrát a necháme pouze kokon přilepený u stěny. Pak vezmeme vlhkou rašelinu a nasypeme ji do krabičky tak, aby spodní třetina kokonu byla zahrabaný a zbylé dvě třetiny byly mimo rašelinu. Toto má jednu výhodu - skrze stěnu krabičky můžeme pozorovat přeměnu v imago.

     Brouci po vylíhnutí často zůstávají v substrátu, ovšem líhnou-li se v krabičce z důvodu přilepeného kokonu. doporučuji brouka velice opatrně přemístit již do chovného boxu, kde má daleko více prostoru. Doba, po kterou imaga zůstávají v substrátu je značne individuelní, proto doporučuji již od vylíhnutí podávat potravu. Tu tvoří jako vdžy měkké ovoce, v létě ideálně sladké květy (bez, pampeliška, ...), pokud něco řežeme na zahradě tak rozhodně přilepšíme mízou stromů (pozor - nikdy ne jehličnanů), med a jednou za čas může být i trochu piva.